Vzduchové filtry

Klasifikace podle norem EN 1822:2019 a ISO 29463:2017 je důležitým nástrojem při posuzování výkonnosti vzduchových filtrů. Tyto normy definují různé kategorie filtrů, jako jsou EPA, HEPA a ULPA, které mají zásadní význam pro zajištění čistého a zdravého vzduchu v různých oblastech, jako je průmysl, lékařství nebo ochrana životního prostředí.

Kvalita ovzduší se v dnešní době stává stále větším problémem pro zdraví a pohodu lidí. Znečištění ovzduší může vést k různým onemocněním, jako je astma, alergie, dýchací potíže a další respirační choroby.

Nová norma ISO 16890 má nahradit normu EN 779 používanou k charakteristice účinnosti filtrace vzduchových filtrů, které jsou v současnosti klasifikovány od G1 do F9. Tento nový standard zavádí jiný přístup ve srovnání se stávajícím standardem v oblasti metodologie klasifikace a proto bude mít výrazný vliv na trh. 

Třída čistoty vzduchu ve vztahu ke koncentraci částic je definována číslem třídy podle normy ISO 14644-1. Pro účely klasifikace se používají prahové hodnoty velikosti částic (spodní limity) v rozmezí od 0,1 µm do 5,0 µm. Pro kvalifikaci místností nebo čistých zón v konkrétních měřicích bodech se používají počítadla částic ve vzduchu na principu rozptylu světla. Maximální povolený počet částic je stanoven na základě tabulky uvedené v tomto článku.

Norma EN 13779 vymezuje požadavky pro používání vhodných vzduchových filtrů či jejich kombinaci s cílem dosažení očekávané kvality vzduchu uvnitř místnosti (IDA).

Třída čistoty vzduchu ve vztahu ke koncentraci částic je definována číslem třídy podle Federální normy USA 209 E. Pro účely klasifikace se používají prahové hodnoty velikosti částic (spodní limity) v rozsahu 0,1 µm až 5,0 µm. Pro kvalifikaci místností nebo čistých zón v konkrétních měřicích bodech se používají počítadla částic ve vzduchu na principu rozptylu světla. Maximální povolený počet částic je stanoven na základě tabulky uvedené v tomto článku.

Evropská norma EN 1822-1: 2009 je určena pro vysoce účinné filtry vzduchu s velmi nízkou penetraci používaných v oblasti ventilace a klimatizace a také v technologických procesech např. v čistých místnostech nebo ve farmaceutickém průmyslu.