Vzduchové filtry

Klasifikace podle norem EN 1822:2019 a ISO 29463:2017 je důležitým nástrojem při posuzování výkonnosti vzduchových filtrů. Tyto normy definují různé kategorie filtrů, jako jsou EPA, HEPA a ULPA, které mají zásadní význam pro zajištění čistého a zdravého vzduchu v různých oblastech, jako je průmysl, lékařství nebo ochrana životního prostředí.

Kvalita ovzduší se v dnešní době stává stále větším problémem pro zdraví a pohodu lidí. Znečištění ovzduší může vést k různým onemocněním, jako je astma, alergie, dýchací potíže a další respirační choroby.

Popis schématu základních zařízení a prvků klimatizačního systému uvnitř budovy nebo pro potřeby průmyslového procesu. Podle požadavků se vzduch ohřívá nebo ochlazuje, odvlhčuje nebo zvlhčuje a čistí na příslušnou úroveň.

Základní pojmy a vysvětlení definicí týkajících se filtrace vzduchu. Naleznete zde pojmy jako charakteristika filtru, ukazatele filtrace, účinnost filtrace, vzorec na výpočet této účinnosti, koncový a počáteční odpor vzduchu atd.

Princip laminárního proudění, přesněji čistého prostoru s jednosměrným prouděním vzduchu, spočívá v pohybu vzduchu podél rovnoběžných proudových čar rovnoměrnou rychlostí 0,3 až 0,45 m/s s co nejmenšími turbulencemi mezi vstupem a výstupem vzduchu z místnosti.

V čisté místnosti s nelaminárním (nebo nejednosměrným) prouděním vstupuje vzduch do místnosti pomocí filtrů ve stropu a je odváděn přes mřížky ve stěně u podlahy. 

V tomto dokumentu jsou vysvětleny pojmy jako je proces filtrace vzduchu či mechanismy filtrace. Jsou zde popsány základní mechanismy filtrace. Na závěr je zobrazen graf vlivu mechanismů filtrace a velikosti částic na účinnost usazování prachu v jemném filtru ze skelných vláken.

Uvnitř ventilačních a klimatizačních instalací se vyskytují pevné, biologické, mikrobiologické a plynné nečistoty. V závislosti na množství nečistot přenášených ventilačním vzduchem do ventilovaných/klimatizovaných místností a jejich negativním vlivům na zdraví uživatelů místností mohou mít tyto nečistoty v různé míře vliv na zhoršení lidského zdraví nebo výskyt nové, dříve nediagnostikované nemoci.

Znečištění ovzduší jsou z chemického i fyzikálního hlediska různorodá. Základní rozměry znečištění se pohybují v rozmezí od 0,001μm do více než 10 μm. Rozměry znečištění viditelných „holým okem“ se pohybují v rozmezí 20-30 μm.